Princezna a Duch

Princezna a duch

Za sedmero horami bylo Křišťálové království. Žili tam král a královna, těm se před nedávnem narodila dceruška, která se jmenovala Emilka. Když byla o něco větší , našla v zámku komnatu, o které jí vyprávěla maminka, měla jedno malinké okno a byla vysoko ve věži. Jakmile tam Emilka přišla, zastavila se před dveřmi komnaty .A vzpomněla si, že jí rodiče zakazovali tam chodit, když tam vejde stane se veliké neštěstí. Protože Emilka byla strašně zvědavá , vešla dovnitř. Jakmile tam vešla uviděla plno truhel , skříní a obrazů. Začala si to tam prohlížet , dívat se do skříní. Ale jedna truhla ji nedala a musela se do ní podívat, byla to obyčejná , dřevěná truhla. A protože je Emilka strašně zvědavá, truhlu otevřela. S truhly vyšlo nádherně teplé zlatočervené světlo, které malou princezničku osvítilo. Najednou se princezna ocitá na jasně zelené trávě. Zhluboka se nadechla čerstvého vánku a otevřela oči. Kolem ní byly různé prapodivné postavy. Emilka se představila a po chvíli se zeptala, kde vlastně je a co jsou zač. Prapodivné postavy se začaly představovat. Po chvíli se zeptala, kdo to sedí u tamhle toho stromu a tak smutně se dívá. Elf jménem Slunéčko ji odpověděl ,, to je duch Teilon, on se z nikým nebaví" . Emilce to bylo líto , tak šla za ním. Zeptala se ho ,, proč jsi tak smutný duchu? Duch odpověděl ,že se sním nikdo nebaví a nemá ho nikdo rád." Emilka se představila a duch jí nabídl, že ji po okolí provede. Malá princezna neváhala a kývla, že ano ,vyrazily. Emilka říkala,že do večera musí byt zpátky v zámku,aby maminka s tatínkem neměli o ní strach. Mezitím v království : královna s králem si vůbec nevšimli,že jim Emilka chybí. Královna se zeptala služebnictva jestli neví , kde je Emilka, služebnictvo odpovědělo,že si šla hrát do věže. Královna se uklidnila, i když na ní šlo vidět, že je nervózní a má o Emilku strach. Šla si teda lehnout, protože věděla co se stalo a co uvidí. Emilka zatím chodila s duchem po okolí. Krajina byla nádherná , sama barevná květina, plno různých a zajímavých zvířat, to v království nikdy neviděla. Duch řekl , tohle je země Trilánie. Duch ji začal popisovat ,,to údolí mezi horami s řekou se jmenuje Vodomily a naše městečko se jmenuje Taribily" Emilka z údivem ani nedutala. řekla duchovi, že má strašný hlad. Duch řekl ,, zajdeme do městečka za pekařkou , má nejlepší těstové placky a různé dobroty". Tak teda vyrazili , potkali spoustu lidí a postav. Princeznu, ale nejvíc překvapilo město. Bylo celé ze dřeva a obrostlé jasně zelenou trávou. Uprostřed městečka měli fontánu z které stříkala duhová voda. Duch se zastavil před obchodem z výlohou, ve které bylo plno pekařských dobrůtek. Nad obchodem visela veliká cedule na které bylo napsáno pekařství Marita.Vešli dovnitř a slušně pozdravili. Duch Emilce koupil těstovinové placky a s chutí se do nich zakousla. S plnou pusou říkala, že ještě nic tak dobrého nejedla. Duch se smál a byl rád, že jí chutná a
že má nějakou kamarádku. Duch Emilku upozornil,že se stmívá a že budou už muset jít. Je jen jeden okamžik , kdy se bude moct dostat domů, jinak tady zůstane navždy. Emilka pěkně poděkovala, rozloučila se a s duchem vyrazili na místo kde se z kamarádili. Jakmile se dostali na místo,s duchem se rozloučila. Dostala od ducha náhrdelník, který ji má vždycky ukázat směr, kdyby se ztratila. Poděkovala a zavřela oči. Po chvíli zas ucítila teplo zlatočerveného světla a otevřela oči. Byla zas v komnatě plné obrazu, skříni a truhel. Hned běžela za maminkou a tatínkem a vyprávěla jim dobrodružství, které zažila.Jak potkala ducha jménem Teilon, o městečku Taribily a co ji duch daroval. Maminka s tatínkem se jen smáli, protože je Emilka jen malá a má velkou fantazii, ale maminka si myslela svoje.
Protože byl večer, šla Emilka spát, pořád musela myslet na to, co zažila, ale jakmile si šáhla na náhrdelník okamžitě si vzpomněla na ducha. Maminka v tu noc za ní přišla a říká jí,, já,když jsem byla jako ty , také jsem byla v trilanii a potkala ducha a také mi duch daroval náhrdelník". A jak Emilka rostla našla si krásného prince , vzala si ho a měla s ním dvě krásné děti. Byly to dvojčata kluk a holka . jednoho dne,jak se královna Emilka dívala z okna na královskou zahradu , vzpomněla si na městečko , hory a na ducha. Zavolala svoje dvě děti a začala jim vyprávět
příběh. Děti od té doby chtěli slyšet jen tenhleten příběh. Královna jim každý večer vyprávěla o duchovi. A tento příběh se vypráví dál a dál. A duch ? Ten stále žije a vzpomíná na malou princeznu Emilku. Lituje, že už jí nikdy neuvidí, ale je rád, že jí poznal, protože mu hodně pomohla. Od té doby co tam byla se i ostatní postavy s ním baví a uvědomili si jaký je duch vlastně hodný. V zemi
Trilánii žijí všichni spokojeně až do dnes.